Evropská unie vstupuje do nové éry řízení migrace. Na jaře roku 2024 byl schválen Pakt o migraci a azylu (také známý jako ‘Evropský migrační pakt’), rozsáhlý soubor, který se skládá z legislativních nástrojů, dalších nelegislativních dokumentů, operativních a finančních opatření a forem mezinárodní spolupráce. Jeho jednotlivé součásti vstoupí v účinnost v červnu 2026, kdy členské státy dokončí dvouleté období nutné k implementaci pravidel. Ambicí Paktu je vytvořit jasný, sjednocený a prakticky funkční rámec, který nahradí dosavadní roztříštěný systém s velkými rozdíly mezi jednotlivými státy.

Evropský migrační pakt představuje čtyři pilíře nové migrační a azylové politiky: nelegální příjezd migranta a prvotní kroky, reformu azylového řízení, zvláštní režim pro krizové situace a posílení návratové politiky a kontroly hranic. Tyto oblasti jsou založené na 10 legislativních textech, které se navzájem doplňují a vytvářejí tak jednotnou migrační a azylovou politiku Evropské unie. V nemalé míře Pakt také upravuje oblast solidarity mezi členskými státy.

Nelegální příjezd migranta a prvotní kroky

Jednou z nejviditelnějších změn je zavedení Nařízení o prověřování (tzv. screening). Toto nařízení vytváří povinný postup pro každou osobu ze třetí země, která nelegálně překročí vnější hranici Unie, pokusí se vstoupit s falešnými doklady nebo jinak nesplní podmínky vstupu. Screening se odehrává ještě před vstupem na území členského státu a zahrnuje bezpečnostní, zdravotní a identifikační kontrolu. Jde o časově omezený proces, jehož cílem je rychle zjistit totožnost příchozích, odhalit případná bezpečnostní rizika a zhodnotit, do jakého řízení daná osoba spadá (tedy zda do azylového nebo do návratového).

Screening nefunguje pouze jako bezpečnostní prvek, ale také jako organizační nástroj. Díky jasné metodice mají členské státy postupovat jednotně a předejde se situacím, kdy se žadatelé přesouvají mezi státy kvůli rozdílným podmínkám. Screening úzce souvisí s modernizovaným Nařízením o Eurodacu, které výrazně rozšiřuje množství uchovávaných údajů. Nově bude systém evidovat nejen samotné žádosti o ochranu, ale konkrétní osoby, včetně biometrických údajů (otisky prstů a další data). To umožní lepší sledování pohybu žadatelů v EU a efektivnější rozhodování o tom, který stát je za jejich žádost odpovědný.

Reforma azylového řízení

Dalším pilířem Paktu je Nařízení o azylovém řízení (APR), jehož cílem je sjednotit postupy ve všech členských státech a odstranit dlouhotrvající rozdíly v délce i kvalitě posuzování žádostí. Nařízení zavádí jednotný harmonizovaný proces, jenž má být rychlejší, transparentnější a zároveň předvídatelnější. Patří sem mimo jiné i zakotvení tzv. hraničního řízení – tedy situací, kdy je žádost posuzována přímo na hranici, pokud existuje nízká pravděpodobnost, že bude žádost uznána. Rovněž se zavádí pravidla, která by měla omezit zneužívání azylových systémů (sledování vícenásobných žádostí, rozšíření důvodů pro nepřijatelnost azylové žádosti a další).

Reforma se opírá rovněž o Kvalifikační nařízení (QR), které stanovuje společná a jednotná kritéria pro udělení mezinárodní ochrany. Kvalifikační nařízení navíc zajišťuje, že osoby, jimž byla mezinárodní ochrana udělena, mají v celé EU srovnatelná práva a podmínky.

Součástí této oblasti je i Směrnice o podmínkách přijímání, která stanovuje minimální standardy pomoci pro žadatele o mezinárodní ochranu. Cílem je zlepšit životní úroveň žadatelů, zajistit rovné zacházení a předejít tomu, aby velké rozdíly mezi členskými státy motivovaly osoby k přesunům, tzv. sekundárnímu pohybu.

Krizové situace

Pakt počítá i se situacemi, kdy běžná pravidla nestačí. Právě proto vzniklo Nařízení o krizových situacích a zásazích vyšší moci, které umožňuje členským státům reagovat na neočekávané migrační tlaky – například při masovém přílivu osob. V takových případech mohou státy uplatnit speciální režimy: například prodloužené lhůty, rychlejší nebo přísnější hraniční řízení či mimořádné aktivování solidarity ostatních členských států.

Návraty a kontrola hranic

Poslední oblast Paktu se týká osob, které nesplňují podmínky pro vstup nebo pobyt na území EU. Nové Nařízení o návratovém hraničním řízení zavádí jasná pravidla pro rychlé a efektivní návraty přímo z hranice. Návratová politika je vnímána jako nezbytná součást migračního systému.

Součástí návratové politiky je i Nařízení o rámci Unie pro přesídlování a humanitární přijímání, které otevírá prostor pro bezpečné a legální cesty do Evropské unie. Reforma tím dává jasně najevo, že ochrana má být poskytována lidem, kteří ji skutečně potřebují, a že by měly existovat legální způsoby, jak o ni požádat – bez nutnosti riskovat život na nebezpečných trasách.

Solidarita

Významnou součástí Paktu je mechanismus solidarity zakotvený v Nařízení o řízení azylu a migrace (AMMR). Evropská migrační politika tak obsahuje prvky povinné solidarity – ovšem s vysokou mírou flexibility. Každý stát se musí na společném úsilí podílet, ale může si vybrat způsob, jakým to udělá.

Státy tedy mohou například přijímat část žadatelů z přetížených zemí, přispívat finančně nebo poskytovat materiální či technickou podporu. V žádném případě ale nejsou povinné relokace, tedy přesun žadatelů o azyl z jednoho členského státu do druhého. Přesídlování jako takové je dobrovolné a řídí se Přesídlovacím nařízením (RST). Tento přístup reaguje na dlouhodobé problémy na vnějších hranicích EU, které nesou největší břímě příchozích. Nový systém tak stojí na myšlence, že odpovědnost za migraci je společná.

Nařízení zároveň aktualizuje pravidla, podle nichž se určuje, který stát je odpovědný za posouzení žádosti. Cílem je omezit neoprávněné přesuny žadatelů a posílit jasná pravidla, která budou dodržována všemi státy.

Dále bude součástí mezinárodního partnerství posílení boje proti převaděčství migrantů, spolupráce v oblasti zpětného přebírání osob, podpora legálních možností migrace a předcházení nelegálnímu vycestování.

Pakt o migraci a azylu představuje komplexní modernizaci evropské migrační a azylové politiky. Přináší přísnější a rychlejší postupy na hranicích, sjednocuje pravidla pro posuzování žádostí o mezinárodní ochranu, posiluje systém sdílení informací a zavádí nový mechanismus solidarity mezi státy. Celkově tak výrazně mění způsob, jakým EU i jednotlivé členské státy — včetně České republiky — budou v příštích letech migraci a azyl řídit.

Pokud potřebujete poradit, jak se nové změny mohou dotknout Vaší situace — ať už v oblasti pobytu, zaměstnání cizinců, mezinárodní ochrany či povinností institucí — naše advokátní kancelář je připravena Vám poskytnout odbornou právní pomoc. Rádi Vám pomůžeme zorientovat se v novém systému a zajistit, že vše proběhne v souladu s platnou legislativou.

Článek si neklade za cíl poskytnout detailní a vyčerpávající informace. V průběhu času může dojít k jiným změnám nebo ke změně praxe. Účelem článku je poskytnout toliko základní orientaci.